Srdcaři z Leontinky zdolali podesáté Vltava Run

"Běh je hlavně o srdci a o odvaze," napsal ještě v "dobíhající" euforii po závodě do chatovací skupinky týmu Leontinka trasér Miloš, který se svojí běžkyní Terkou zdolával letos náročnou trasu Vltava Run už poosmé. Miloš je někdo, kdo vás svým humorem a zpěvem udrží na nohou i ve čtyři hodiny ráno, když polomrtví přejíždíte mezi jednotlivými předávkami. Těch je na tomto závodě celkem 36 a procházejí takovými krásnými místy, jako je výhled na Lipenskou přehradu v Černé v Pošumaví, klášter ve Vyšším Brodě, nebo kopcovatá krajina kolem Slapské přehrady. Tyto krásné výhledy si Terka ani další běžci z Leontinky samozřejmě nemůžou užít tak jako ostatní běžci. Co jiného je tedy motivuje k tomu, aby se vydali do náročného terénu, spali pod širákem nebo nespali vůbec (protože tenhle závod se běží non-stop dnem i nocí) a spolu s dalšími 11 běžci a jejich traséry zdolávali 375 kilometrů dlouhou trasu ze šumavského Zadova až do Prahy?

"Mám ráda výzvy"

"Mám ráda výzvy, baví mě běhat a překonávat své limity," říká Terka, kterou na závodě baví taky jeho atmosféra, týmový duch a vzájemná podpora od ostatních členů týmu. Podobně to má i Honza, nevidomý běžec, který tenhle závod letos s Leontinkou běžel už podesáté - a který se nebojí pustit ani do takových výzev, jako je lezení po skalách nebo jízda na kajaku na divoké vodě. "Ohromně se mi líbí ta atmosféra - týmy povzbuzující se na předávkách, jednotlivci motivující se při předbíhání...a všichni mají rádi Leontinku 😀." Týmové zaměření celého závodu baví i 58letého Iva, který má sice radši než běhání běžky a jízdu na tandemovém kole - ale který si závod nakonec oblíbil natolik, že s Leontinkou letos běžel také už podesáté: "Baví mě ta různorodost jednotlivých etap a týmový duch celého závodu a každý rok se těším, že se tu potkám se svými kamarády nebo poznám někoho nového. A taky se mi líbí, jak to mají holky z Leontinky zorganizované. Přeci jen, ukočírovat 24 lidí není žádná legrace."

Největší tým na Vltava Run

...a má pravdu. Tým Nadace Leontinka má jako jediný 24 členů - 12 běžců a 12 trasérů, kteří jsou rozdělení do dvou minibusů, které přejíždějí mezi jednotlivými předávkami štafety. Koordinátorky Radka a Martina tak musí neustále sledovat, jak si běžci na trati vedou, a zajistit, že další dvojice bude na příští předávce včas. Každý z běžců běží tři úseky, které mají různou obtížnost, od těch, které vedou po asfaltu a rovině, po náročné běhy kopcovatým terénem s bahnem, popadanými kmeny a jinými nástrahami. Třeba úsek mezi Plešovicemi a Boršovem je vůbec tím nejnáročnějším a slabozraký běžec Roman si na něm letos prošel tak trochu "očistcem". Naštěstí měl vedle sebe usměvavou, energickou a vždy pozitivní trasérku Adri, která je oba úspěšně dovedla na další předávku - dojetí ze zdolaného úseku s obtížností 4,5 z 5 byl ale znát na obou.

Emoce nás ženou vpřed

Silné emoce doprovází tenhle závod od začátku až do konce. Vzájemné povzbuzování, pošťuchování a vtípky neberou konce - a bez nich by to vlastně možná ani nešlo, protože každý si tady sáhne skoro až na dno svých sil. Dva nevidomí běžci tak spolu třeba diskutují, kdo z nich si sedne k okénku, a s korektností si tady opravdu nikdo neláme hlavu. Zároveň v týmu panuje velká soudržnost a vzájemná podpora. I když se neběží pro výkon, ale pro zážitky, každý běžec (a jeho trasér) chtějí do svého úseku vložit maximum a posunout celý tým zase o kousek blíž cíli. Každý člen týmu je jako nenahraditelný kousek puzzle - a jen společně je možné dosáhnout něčeho tak jedinečného, jako zdolat tenhle náročný závod, na který si netroufne ani řada běžců bez hendikepu!

Nerozlučná dvojka běžec - trasér

"Je nesmírně fascinující a inspirativní sledovat, jak nevidomí a slabozrací běžci vedle vás postupně krájí 375 km ze Šumavy do Prahy, jako kdyby žádné omezení vůbec neměli. Je to skvělá připomínka, že překážky si tvoříme opravdu jen v našich hlavách," říká Tomáš, trasér teprve 17leté Emy, která se Vltava Run s Leontinkou zúčastnila letos podruhé. "Jste naprosto úžasní a vaše výkony byly perfektní," napsal po závodě do chatu trasér Jirka a dodal, že měl co dělat, aby stačil svému svěřenci Vildovi. A slova chvály šla po závodě i druhým směrem: "Milan byl naprosto dokonalý parťák. Výborně mě trasoval, ale to nebyla jediná část skládačky, díky které jsem touto zkouškou mohl projít. Byl skutečně fajn a dokázal mi i poradit ve spoustě věcech, které se týkají techniky běhu," napsal Jarda, který si s námi letos zaběhl jako nováček a zdá se, že příští rok ho uvidíme v týmu zase.

Právě traséři jsou tím dalším důležitým článkem úžasné skládačky zvané Vltava Run. Provázejí naše běžce všemi nástrahami trati, povzbuzují je a jsou to taky jejich parťáci a často i dlouholetí kamarádi: "Motivujeme mě pocit, že společně dokážeme zvládnout trasy, na které by se nevidomý nebo slabozraký běžec sám nevydal. Rád vidím tu radost z dokončení náročné etapy a snažím se při závodu dodat trochu dobrého chaosu a energie, zvlášť když na nás všechny po nočním běhu doléhá únava," říká Miloš, pro které jsou tato společná běžecká dobrodružství především "velkým lidským obohacením". A velmi podobně to mají i další průvodci, které spojuje velký obdiv a respekt k tomu, jak se běžci se zrakovým hendikepem dokážou poprat s touto velkou sportovní výzvou.

Bez pomoci by to nešlo

Slova obdivu a povzbuzování zažívá ovšem těchto 12 odvážných sportovců i od ostatních běžců a týmů podél celé trati. A velkou podporu má každoročně Leontinka i od samotných organizátorů tohoto závodu, Ládi, Květy, Míši, Jáji a dalších. ❤ Pomáhá nám taky náš kamarád Maxim z organizace Jeden na jednoho, který doprovází nevidomé běžce i na řadu dalších sportovních akcí. A každoročně máme taky velkého parťáka ve společnosti FM Logistic, která nám zdarma zajišťuje dopravu dvěma minibusy: "Je opravdová radost být součástí něčeho tak významného, i když jen z kancelářské židle. Jedním slovem, BORCI!," vyjádřil své pocity z této spolupráce pan Karel Kulišan, který Leontince a jejím běžcům fandí už řadu let.

A jsme v cíli!

Cílovou pásku v pražském Braníku nakonec tým Nadace Leontinka protnul v čase 37 hodin 55 minut a 6 sekund od startovního výstřelu, kterým odstartovala ze šumavského Zadova první týmová dvojice Michal a Jirka v sobotu už ve 4:30 ráno. Celkový čas byl tak letos o celých 20 minut lepší než v loňském roce - za Leontinkou zůstalo ještě dalších 9 týmů - a ta euforie a radost, který tým po doběhu zažíval, je nepopsatelná. "Nadace Leontinka podporuje sportování lidí se zrakovým hendikepem už od svého založení. Moc dobře si uvědomujeme, že právě sport je pro tyto lidi velkou motivací, posiluje jejich sebevědomí a dává jim možnost potkávat se s řadou podobně naladěných lidí. Vltava Run je v tomto ohledu ale opravdu výjimečná zkušenost svojí náročností i intenzitou. Vyžaduje velké nasazení i soustředěnost od všech aktérů a všichni mají můj velký obdiv, jak se s touto výzvou každý rok dokáží poprat," říká Barbara Hucková, výkonná ředitelka nadace.

Velký respekt všem úžasným zrakově hendikepovaným běžcům a také jejich trasérům - a velké poděkování všem, kteří nás každý rok podporují a fandí nám na trati i mimo ni! ❤

Podpořit naše úžasné sportovce můžeš i ty prostřednictvím našeho projektu na Darujme - stačí kliknout na odkaz TADY.